Zibilla noir & Zanet noire z Altheyrosei

AKTUALIZACE: 23. 3. 2008 neděle

HOME SIBILKA PÉČE VZPOMÍNÁME OSTATNÍ GUESTBOOK
O NÁS ZANETKA FOTOGALERIE POTKÁNCI ODKAZY KONTAKT

O nás

Chovem pudlíků se zabýváme od roku 1988, našim prvním pudlem byl Kennet Stříbrný déšť od paní Rychtrové z Roztok u Prahy. Tímto bych jí za Kennečka chtěla moc poděkovat. Byl to trpasličí stříbrný pejsek narozen 2. 11. 1988 a přivezen pár dní před Vánoci téhož roku. Kennďa měl dokonalou povahu, byl velmi poslušný ( "za mlada" :o) se se setrou věnoval sportovní kynologií ), přátelský a naprosto nekonfliktní vůči ostatním psům.

Když jsem v roce 2002 začala chodit pomáhat do Městského útulku v Ústí nad Labem moc jsem si tam oblíbila jednu úžasnou pudlici. Byla to černá střední fenka okolo 10ti let jménem Betty. Do útulku přišla počátkem roku 2003 dost zanedbaná, měla otevřenou ránu na břiše a silný zánět v uších. Hned jsem si jí zamilovala díky její milé, mazlivé a neskutečně oddané povaze. Do útulku jsem za ní chodila každý den - venčit, čistit ouška a omývat Řepíkem její otevřenou břišní ránu. Po operaci při které ji ránu zašili se mi splnil sen a 11. 5. 2003 jsme si Bettynku vzali domů. Nejdříve na zkoušku, kdyby se náhodou nesnesli s Kennem, ale hned od začátku bylo jasné, že u nás zůstane :o). Jen co to bylo možné jsem ji vykoupala, nechali jsme ji ostříhat a intezivně se věnovali léčbě zánětu uší, který se ale už nedal vyléčit, protože byl velmi zanedbaný. Bohužel i rána na břiše se jí znovu otevřela a při třetí operaci nám doktor řekl, že má Bettynka rakovinu mléčné žlázy. Už jsme s ní tedy na další operaci nešli a snažili se jí konec života co nejvíce zpříjemnit. Bohužel ale ani sebelepší péče o ni už ji nepomohla a v posledních dnech nemohla téměř chodit. Pro její dobro jsme se rozhodli její trápení ukončit a 2. 5. 2004 jsme ji nechali utratit.

Bylo nám po ní moc smutno, protože tak neuvěřitelně milou a vděčnou fenku ( i po tom co všechno si musela prožít ) jsem ještě nikdy neviděla. Stýskalo se nám zároveň i po druhém psovi, a tak jsme se rozhodli pořídit si dalšího. Bettynka byla úžasná a proto jsme chtěli další střední černou holčičku. Hledala jsem po chovatelských stanicích, ale nikde žádná štěňátka. Rozhodla jsem se, že si tedy zamluvím štěně z plánovaných odchovů a začala jsem si psát s chovatelkou černých středních pudlů, s  Michaelou Langyelovou a ta nám poradila paní OvesnouMichaele bych taky chtěla moc poděkovat a to nejen za doporučení paní Ovesné, ale i za spoustu užitečných rad týkajících se chovu a naší 1. výstavy. Hned jsme ji volali a měli jsme neuvěřitelné štěstí ... Zrovna měla k odběru holčičku podle našich představ a tak jsme se 14. 5. 2004 vydali do Kladna. Tam nám paní Ovesná nejdříve přinesla fenečku, která měla uražený zoubek ( bohužel už nebyl mléčný ) a nejspíš by nebyla na výstavy.  Nás ale v tu dobu výstavy velmi lákali a tak nám přinesla další, o něco mladší holčičku - nádhernou černou kuličku s vyholeným čumáčkem - Zibillu noir z Altheyrosei a bylo rozhodnuto, domů se jelo se Sibčou. Opět děkujeme p. Ovesné a celé chovatelské stanici z Altheyrosei. Od malička jsem Síbu brala do útulku, kde byla stále v kontaktu s lidmi a ostatními psy, což určitě hodně pomohlo tomu že je taková, jaká je - vůči psům nebojácná, nekonfliktní a hravá. 

27. 1. 2005 nás bohužel opustil Kenneček, dožil se téměř 17ti let a jsme moc rádi, že se nám podařilo vychovat tak skvělého psího kamaráda a jsme mu moc vděční za to, že nám ukázal jedinečnou pudlí povahu. V květnu 2005 jsme se Sibilkou začaly se skvělým psím sportem - s agility. Sibča už od štěňátka byla neuvěřitelně živá, temperamentní a rychle se učící pes, takže agility pro ni byli přímo stvořené. Od začátku jí šlo učení překážek velmi rychle a žádná jí nedělala větší problémy. Už v září 2005 se zúčastnila svých prvních závodů v kategorii Začátečníci, kde se umístila na 1. místě. Její úspěch mi udělal velkou radost a začaly jsme jezdit na závody pravidelněji a už jsme se dopracovaly dokonce do kategorie A2. Absolvovaly jsme už i společně Lenkou Turnerovou a její fenkou Triny ( která pochází z ústeckého útulku, kde jsem se o ni starala ) letní agiliťácký tábor na Šumavě u pana Grygara. Tam jsem dostala nápad, že bych mohla mít takovéhle šikovné pudlíky dva. Téměř všichni tam totiž vlastnili dva a více pejsků a to mě velmi lákalo :o).

Další člen rodiny měla být určitě fenka a vzhledem k Sibilčině kráse :o) opět černá ve střední velikosti. Po velmi dobrých zkušenostech s paní Ovesnou jsme se pro další fenku vydali opět k ní. Při první návštěvě nám ukázala takové "kačátko". Nevěděli jsme, co si máme myslet, protože od štěnětě pudlíka měla celkem daleko :o), a tak nám paní Ovesná řekla, ať jí tedy ještě pár dní necháme u mámy a přijdeme později. Znovu jsme se do Kladna vydali 8. 7. 2006 společně se Sibilkou pro nový přírůstek :o) ... V Kladně už na nás čekalo o něco větší "káčátko" Zanetka. Byla možná o něco víc chlupatější, trochu divočejší, ale pořád to nebylo štěně pudla ( srst byla hrubší, u očí a na nohou "prokvetlá" světlými rovnými chlupy a uši vypadaly jako od jiného plemene ), ale mě se líbila :o). Pořád jsme ale nevěděli, protože jsme si představovali černou chlupatou roztomilou kuličku a ne "štěně vořecha". Po dlouhém přemýšlění a sledování "káčátka" jsme se ale rozhodli, že pojede s námi. Říkala jsem si, že o to lepší bude mít povahu a hlavně kdo jiný by si vzal u paní Ovesné takovéhle štěně, když by si jel pro štěně pudla :o). A tak se domů jelo s "kňučícím káčetem" se Zanet noire z Altheyrosei. Ze Zanety vyrostla neuvěřitelně temperamentní, aktivní a živá fena, sice to pořád není pudl, jak nám slibovala paní Ovesná, ale je prostě jedinečná a naše. S poslušností to pořád trochu vázne, protože cizí lidi a hlavně psi ji zajímají mnohem víc než já, ale jinak je to vážně "přítel", který se ode mě nehne na krok. Občas hodně dusí Sibču a kouše jí kam může, ale ta už se s tím snad smířila a dá se říct, že spolu holky vycházejí a sdílejí společný pelíšek. Na agilitách jsme se Zany zatím byli snad 2x protože jsem pak onemocněla a nesměla se téméř rok vůbec fyzicky namáhat - cvičit,běhat apod. Na duben 2008 jsme se se Zany přihlásily na kurz pro naprosté začátečníky, tak uvidíme, jak jí agility pujdou :o).

18. 3. 2008